Tajemství hradu Spirit

Tajemství hradu Spirit-8.díl

15. května 2010 v 13:06 | Nikíínka:)
Tajemství hradu Spirit 8.díl
V minulém díle jsme se dočetli, že to nakonec naši kamarádi vyzkoušeli, postarat se o Flamenca přes vozík a v tom jim pomohla servírka Erin, se kterou se seznámili. Jenomže kamarádi museli říct  Sandy o hradu, ve kterém prý straší. Sandy jim zpočátku moc nevěřila, ale pak uvěřila, když to řekla Hannah pevně a sebejistě! Jenomže pak do klubovny vběhla vyděšená Kathy se zprávou, že venku se děje něco velmi divného...

8.Kapitola: Podivuhodné děje

Kamarádi se na sebe podívali. Pak rychle vstali a společně s Kathy vyběhli ven před klubovnu.
Jakmile se ocitli venku, ztuhli. Stejně jako Kathy. Přimo před nimi se totiž houpala ohrada. Houpala až skřípala. Do toho všeho ucítili náhlý studený vítr v obličeji a ještě uslyšeli, jak někdo třískl dveřmi od klubovny. "Co se to tady děje?" Podívala se Susan vyděšeně na ostatní. "Nevím," zamumlala Kathy. "Prostě zničehonic se začalo dít tohle." Kathy se pokusila přiblížt se k ohradě a dotkla se jí. "Je studená jako led! Co to je?!" Kathy nechápavě zakroutila hlavou. Koně začali být v boxech neklidní a začali ržát. Vtom opět ten silný studený vítr. A zase se ohrada houpala a skřípala. "Možná vím kdo má tohle všechno na svědomí!" Řekl Mike. "Z toho hradu! Ti duchové co nás strašili v tom hradu! Co když znás pronásledovali a dostali se až sem? A možná tohle všechno dělají, protože jim vadilo a asi sim mysleli, že jsme je vyrušili, ale přitom jsme úplně potichu prozkoumávali hrad."
"No, je to možné." Souhlasila Hannah.
"Úplně potichu ne," Podotkla Susan. "Jak spadla ta železná tyč z toho balkónu, udělalo to velkej rambajs! To je možná probudilo! Asi spali, a takhle se nám za to pomstili!"
Všichni přikývli hlavou. Kromě Kathy. Ta se na ně nechápavě dívala.
"O čem to mluvíte? Jací duchové? Přeskočilo vám? Duchové přece neexistují!" Zaťukala si na čelo a pak šla do stáje uklidnit koně, kteří stále nervózně přešlapovali a ržáli.
Susan náhle uslyšela vzdálené ržání koně. A stále hlasitěji a pak tlumeně až nakonec ržání utichlo. "Kůň! Já slyšela z velké dálky ržát koně. Ržál čím hlasitěji, jako by byl přímo tady a pak zase potichu." Obrátila se s překvapeným výrazem v obličeji k Mikovi, Sandy a Hanny.
"Musíme si o tom o hradu něco zjistit." Rozhodl se Mike. "Pojďte, jdeme do klubovny a na notebooku si o tom hradu něco najdem!" Všichni přikývli, otočili se a zamířili zpátky do hotelu Sunny.
***
Mike zapnul notebook a Hannah, Susan a Sandy se posadily kolem něj. Jakmile se notebook spustil a ocitli se na ploše, najel Mike na internet. Potom do vyhledávače napsal: Hrad...
"No počkat, ale my neznáme název toho hradu! Jak ho asi najdeme?!" Uvědomil si najednou. "No jo, na to jsme nepomysleli!" Plácla se do čela Hannah.
"Bohužel, bez názvu hradu nemůžeme nic zjistit, musíme se někoho zeptat, jak se ten hrad jmenuje." Řekl Mike a vypnul notebook.
Hannah se podívala na hodinky. "Jejda, už je 15:00. Mám hodinu klavíru. Takže já letím! Za hoďku mě tu máte zpátky!"Rychle vstala ze židle a běžela ke dveřím.
Sandy, Mike a Susan také odešli z klubovny a Mike dveře pečlivě zamkl.
Pak se rozhodl, že se postupně zeptá všech rodin, od Sandy Krajínské, Susan Bergrové a Hanny Trinové. (Mezitím šla Susan Sendy doprovodit do hotelu) Nejprve se zastavil u Trinových. Zazvonil a po pár sekundách jí otevřela Jane(čti:džejn) Trinová. "Jé, ahoj Miku! Co tě k nám přivádí?"
Mike se usmál: "Nezdržím se dlouho. Chtěl bych se vás zeptat, jestli něco nevíte o Tajném lese, a o hradu, který tam je na vysokém kopci!?"
Jane Trinová ztuhla. Nebyla schopná slova, jak uslyšela slovo Tajný les. "Děje se něco?" Zeptal se Mike starostlivě.
"Promiň, o tom prokletém lese, ti nic nepovím!" A zabouchla dveře. Mike se překvapeně zadíval na dveře a chtěl znovu zazvonit, ale zaváhal a radši odešel pryč. Proč o tom lese řekla, že je prokletý? A proč ztuhla hrůzou jak jsem se jí ptal na ten les? A proč mi vlastně o něm nechtěla nic říct?
Otázky se mu honily hlavou jedna za druhou. Ale nevzdal to, a zamířil k rodině Bergrové. Otevřela jí Marika Bergrová. Ta bohužel o Tajném lese ani o hradě nic nevěděla a to ani rodina Krajínská. Pak se Mike zeptal, všech trenérů a trenérek, ale ani ti o tom záhadném místu nic nevěděli. Mike si bezradně povzdechl. Bude muset informace hledat někde úplně jinde, ale kde? To je záhadou.

***
"Í hahá...!" Susan se prudce zvedla z postele. Už zase uslyšela to koňské ržání! Co to je? Kdo, jaký kůň, a proč jí volá? Otočila se k oknu a znovu uslyšela zaržání a a tentokrát hlasitěji.
"Já chci spát!" Křikla Susan do tmy a znovu se zachumlala do peřiny, ale nemohla usnout. Stále jí probouzelo koňské, naléhavé ržání nebo řehtání. Naléhavé a zoufalé.
Konec 8.dílu.

DISKUZE
1.Napadlo by tě, proč ten záhadný kůň Susan volá?
2. A proč si vybral právě jí?
3. Jak se ti tento díl líbí?

Tajemství hradu Spirit-7.díl

16. dubna 2010 v 17:44 | Nikíínka:)
Tajemství hradu Spirit 7.díl
V minulém díle naši tři kamarádi vystrašeni prchli z hradu, ve kterém v poledne strašilo a jeli zpátky na ranč. Na ranči, v hotelu Sunny zjistili, že Sandy nesmí s její bolavou nohou hýbat minimálně týden, což je velkým problémem, protože kdo se postará o jejího koně? Flamenco je kůň, který se nechá hřebelcovat jen od Sandy, ale to by nebyli naši kamarádi, aby na něco nepřišli!

7.Kapitola: Erin


"Ale co?" Řekla Susan nesouhlasně. "Flamenco nás sice nedokáže kousnout, protože nás zná a můžeme ho hladit, ale hřebelcovat nám už nedovolí." Namítla a podívala se na ostatní, ti souhlasně pokývali hlavou. Měla pravdu. Nedalo se tedy nic dělat.
"Možná bych věděla já!" Ozvalo se za nima a všichni se otočily, stála tam vysoká, štíhlá servírka. Věkem tak na 20. Hlas měla jemný a příjemný pro poslech. Měla hnědé vlasy stažené do drdolu. Dívka položila tác , kde měla dvě načepované kofoly a usmála se na Susan, Hannu, Mika a Sandy. "Já jsem Erin, a tak mně napadlo, Sandy by mohla Flamenca hřebelcovat z vozíčku." Pak se otočila a v zadní částï baru vytáhla modrý vozíček pro postižené děti. "To je dobrý nápad!" Řekl Mike. Erin přišla k Sandy a ta se pokoušela vstát, tak jí mladá paní pomohla na vozík. "Tak, a můžeš se jít za svým Flamencem podívat." Řekla a založila si ruce na prsou. "Moc děkuju!" Usmála se na ní Sandy a pak pomalu táhla vozíček za držátka u kol. Mladá paní se usmála a vzala tác aby jí donesla dozadu k jednomu stolu, kde seděla žena a desetiletá holčička.
"Počkej, pomůžu ti," řekla Susan a vzala za dvě držátka která byla u Sandyniny hlavy. Takhle jí do stáje dopraví rychleji. Když Susan dopravila Sandy do stáje, Flamenco právě netrpělivě přešlapoval na místě a jak jí uviděl a ucítil nastražil uši a zaržál. Sandy dojela k jeho boxu, potáhla posouvací dveře na stranu a vjela k němu. Flamenco k ní sklonil hlavu a dotkl se jí čumákem o tričko, zafuněl na pozdrav. "Ahoj broučko! Promiň, že jsem tě nenavštivla dřív, víš bojovali jsme s vlkem a on mně ošklivě kousl do nohy. Takže, u tebe nebudu tak často, ale budu se snažit tě aspoň vyhřebelcovat, ježdění dlouho nebude." Řekla a v tu chvíli se jí nahrnuly do očí slzy. Jakoby Flameco chápal, zafrkal a otřel nozdrama Sandy slzy z očí. Jakoby ji tím ukazoval, aby neplakala. Ale podle tónu v hlase, poznal, že se něco děje. Sandy ho pevně chytla kolem hlavy a hladila po krku. Susan jí pak dala věci na čištění a Sandy se do toho pustila. Moc nedosáhla na záda, tak jí Mike dal na sedadlo dva polštáře.
Jakmile ho vyhřebelcovala, zapla mu vodítko a na vozíčku ho zkoušela vyvést z boxu. Jednou rukou držela kulaté držátko a táhla aby vozík jel a druhou rukou táhla Flamenca. docela jí to šlo. Když pak vypustila Flamenca do ohrady, předtím než odběhl se pást ho políbila ho na čumák. Pak zavřela vrátka a zamávala Flamencovi, který běžel ke stromům k jeho kamarádům. Její obličej okamžitě zesmutněl. Tolik si přála na něm zase jezdit. Ale nemůžu!
Když se pak vrátily do hotelu a poděkovali servírce za vozík a Sandy si lehla zase na gauč, tak si kamarádi k ní přisedli. "Tak, teď ti řekneme my, o té vyjížďce!" Řekla Hannah a její hlas nezněl zrovna moc vesele. "Co tak smutně? Stalo se něco, nebo co?" Zeptala se Sandy překvapeně.
Kamarádi se po sobě podívali. "No, prostě se nám stala celkem strašidelná věc, no!" Vysvětlil Mike.
"Co?!" Řekla Sandy překvapeně a zároveň sarkasticky a podívala se na Mika.
"No, dobře tak to řekneme! Ale nebyl to, Sandy, žádný "super" zážitek!" Nadechla se Susan a pak Sandy vše vylíčila. O nové stezce, vstupní cedule, tajemném lese, děje v lese, o hradu i o tom, že v hradu asi straší.
"No páni, kdybych tam byla i já, asi bych pištěla strachy!" Otřásla se Sandy. "Víš, sice to byl nepříjemný zážitek, ale my se tam chceme vrátit. Hrad je svým způsobem zajímavý! Hodně věcí, které jsme tam chtěli prozkoumat, se nám nepodařilo a chceme se o tom hradu dozvědět co nejvíce!" Podotkla Hannah Sandy.
"Já bych neriskovala," řekla k tomu Sandy. "Máte odvahu, že se tam chcete vrátit."
Vtom do hotelu vběhla udýchaná Kathy-matka Mika. "Po-pojďte se na něco podívat! Venku se děje něco neuvěřitelného!"Zvolala vyděšeně a v obličejí byla bílá jako stěna.
Konec 7.dílu.
DISKUZE
1. Co si myslíte, že Kathy viděla?
2. Ohodnoť tento díl jako ve škole...
3. Jak moc se těšíš na další díl?xD
Prosím vás, jména čtěte takhle:
Hannah-hana
Mike-majk
Susan-sjůzn
Sandy-sendy
Kathy-katy

Tajemství hradu Spirit-6.díl

11. března 2010 v 19:02 | Nikíínka:)
V minulém díle naši tři přátelé prozkoumávali hrad a jak Susan zkusila šťouchnout do zábradlí, jak moc drží tak se zřítil do propasti a úplně dole se roztříštil o skálu. Vydalo to velice nepříjemný hukot!

6.Kapitola: Útěk

Hannah sebou polekaně trhla a zacpala si uši. Tak to dělat neměla. Byl to naprosto příšerný zvuk, který ještě v dáli duněl. "Hanno!! Co to bylo?!" Křikla Susan s Mikem dvojhlasně. "Spadlo zábradlí," řekla vyděšeně. "Nic vážného!" Pak se otočila a odklopýtala z balkónu pryč. Vyděsilo jí to tak, že měla strach, že ten zvuk zaslechne sám bůh. Zničehonic zazněl vě věži zvon. Bylo přesně 12:00 dopoledne. Když pomalu scházela po schodech, zničehonic se jí někdo letmo dotkl ramene. Prudce se otočila a nikde nic. Tak pokračovala a jak byla na rovné zemi, šlápla na bobek od krysy. "Sakra!" Křikla a rychle běžela po dalších posledních schodech. Opřela se o zeď a sundala botu. Pak vytáhla z kapsy papírový kapesník a utřela rozšlápnutý bobek. Botu si zase nazula a chtěla kapesník hodit do koše před ní, když najednou jí někdo tak nečekaně a silně odtáhl od zdi, že málem klopýtla. Otočila se. Ale nikdo tam nebyl. Mikovi se zase stalo, že slyšel nějaké divné hlasy; smích. A Susan si všimla kalichu, který ve vzduchu šel do jídelny. Najednou někdo Hanně křikl do ucha písklavým hlasem a to už se Hannah otočila a celá vyděšená k smrti utíkala z hradu. Mike a Susan to samé. Když vyběhli z hradu podívali se na sebe. Dveře kterými procházeli se s rámusem sami od sebe zabouchli. "V tom hradu....straší?!"Zeptala se Susan, v obličeji bílá jak stěna. "Možná jo, já nevím. Ale neměli bychom radši jet zpátky? Nemám z tohohle dobrý pocit."
Mike a Susan přikývli a běželi ke svým koním. Nasedli na ně a dřív než odjeli uslyšeli z hradu: "Jděte pryč, zmizte......ZMIZTE!" Po téhle děsivé větě na nic nečekali a popohnali své koně k plnému trysku. Chtěli jet pryč. Pryč od tohoto neznámého hradu, kde samo chodí oblečení, zavírají se dveře a smějí se a křičí na celé kolo nějací duchové. Susan se třásla jako osika a Mike sotva udržel otěže v rukou. Když pomalu dojeli z kopce na zem. Trochu se jim ulevilo, ale pak se zarazily. Jak najdou cestu domů? "Na té cedulce před lesem bylo napsané, že les je jako bludiště a že ten kdo tam pojede musí mít buď úžasnou paměť nebo GPS navigaci." Vzpomněla si Susan. "Co teď budeme dělat?" Naštěstí ale mlha v lese začala ustupovat až nakonec zmizela. Za chvíli kamarádi viděli dost dobře, aby mohli jet správným směrem. "Dobře, mlha je pryč! Takže myslím, že pojedeme stále rovně. Nikde jsme přeci nezabočovaly, ne?" Podívala se na Mika a Susan a ti přikývli. "Dobrá," Hannah pobídla Bell do rychlého cvalu a to samé udělali Mike a Susan. Strach z nich pomalu mizel. Už nebyli v obličeji tak bílý. Ale stejně jim pořád srdce bušilo jako o závod. Susan dostala strach, že zabloudí, ale hned tu myšlenku zahnala. Když můžou jet normálně bez mlhy, tak určitě najdou cestu zpátky. Za několik minut proběhli kolem velké cedulky. Byli z lesa venku. Všem se tak ulevilo, že i z koní spadla nervozita, kterou dostali, když ucítily že jejich jezdci jsou v sedle vystrašení. Pak cvalem doběhli až ke stezce, kde klusem v klidu zamířily do ranče.
Na ranči odsedlali a oduzdily koně, vyhřebelcovali je a vypustily je do velkému výběhu, kde měli Bell, Kalimero a Karamel své nejlepší koňské kamarády! Cilling, Raddy, Kendyho a Prince.
Jakmile je uviděli, hned za nimi běželi je přivítat. Mike, Hannah a Susan běželi do hotelu Sunny kde uviděli Sandy jak leží na velkém červeném gauči a v místě kde jí vlk prokousl měla obvaz. V ruce držela časopis. Jakmile kamarády uviděla, odložila časopis a usmála se: "Ahoj, tak co jaká byla vyjížďka?" Ptala se hned. Susan s Mikem a Hannou se posadily na židli. "No no no, nejprve nám řekni ty, Sandy co ti dělali jak jsme byli pryč!" Ušklíbla se s úsměvem Susan. Sandy se usmála a začala vyprávět: "Když mně donesli k nim do bytu, stříkla mi Ivetta na ránu takový sprej aby krev přestala téci a že to štípalo! Potom mně musela odvézt svým autem ke zkušenější doktorce do Brna, kde mi ta doktorka nohu prohlédla a dala mi injekci proti tetanu, abych jí z rány náhodou nedostala. Pak mi nohu namazala mastičkou a obvázala obvazem a řekla mi, že minimálně týden, bych neměla s nohou hýbat a nechat jí odpočívat, jinak by se rána zanítila." Po tomto slově začali Sandy téct slzy z očí. "To znamená, že se nebudu moct starat o mého milovaného Flamenca! Kdo se o něj postará? Je zvyklý jenom na mně!" Řekla a smutně sklopila hlavu. Kamarádi se na sebe podívali. "Tak to je tedy fakt průšvih. Protože Flamenco je kůň, který důvěřuje jen Sandy. A týden je dost dlouhá doba. Co když nám nedovolí ho aspoň vyhřebelcovat a dát do výběhu?" Řekl Mike a podíval se na všechny. "Bohužel, musíme prostě něco vymyslet!"
Konec 6.dílu

DISKUZE
1. Báli jste se trošku, při čtení tohoto dílu? :D
2. Je nějaká šance, aby Sandy mohla Flamenca navštívit, když musí ležet?
3. Jak se vám líbí tento díl?

Tajemství hradu Spirit-5.díl

19. ledna 2010 v 17:09 | Nikíínka:)
V minulém díle jsme se dočetli, že naši tři kamarádi (kromě Sandy, která je nemocná) jeli na vyjížďku do tajného lesa a po dlouhé, namáhavé cestě Mike zpozoroval polorozbořený hrad...

5.Kapitola: Prozkoumání hradu


"Co je? Cos našel?" Zeptala se Susan, zatímco si nabírala plnou dlaň borůvek a malin. "Našel jsem něco...něco úžasného, přestaňte mlsat a pojďte sem!" Křikl ještě hlasitěji. Hannah se na sebe s Susan podívali. Pak si strčily do pusy poslední plody co měli v ruce, nasedli a klusem vyrazily za Mikem. Když tam po minutě dorazily úžasem zatajily dech. Před nimi stál velký, krásný polorozbořený hrad. Takový ještě nikdy neviděli. "To by člověka nenapadlo, co najde v tomhle úplně neznámém lese." Řekla Susan zatajeně. "Páni, je krásný! Ale, jak to, že je takový, no polorozbořený?!" Podívala se na Mika a Hannah. "Možná, že přišlo zemetřesení či nějaká bouře a napůl zničilo hrad. Ale hodně stavby zůstaly na svém místě. Můžeme ten hrad prozkoumat!" Řekla chytře Hannah a s rozzářeným obličejem se podívala na Mika a Susan. "No jasně! Tak pojďme!" Řekla zvesela Susan. Krokem vyšli k hradu blíž. Pak zastavily koně, sesedli a přivázali je ke stromům, které hrad obklopovalo. Pak šli do hradu. Dívali se kolem sebe a došli až ke dveřím. Mike zatáhl za ozdobnou kliku, která byla poleptaná prachem. Dveře se prostestujícím zvukem otevřeli a kamarádi vešli dovnitř. Okamžitě se polekali znenadání úplně odporného vzduchu. Z čistého vzduchu vešli do zatuchnělého hradu, kde byl smrad a vzduchu tam bylo míň než venku. Když si zvykli na vzduch, šli chodbou, kde visely zlaté svíce. "Tak se rozdělíme!" Řekl Mike. "Každý z nás půjde do jiné místnosti, pokud najdete něco zvláštního, dejte mi vědět. Stačí na mně zavolat, nebo na mně pískněte!" Pak se otočil a vešel před dveře vedle něho. Hannah zamířila ke schodům vzadu za roh a Susan ještě procházela mezi chodbami, najít nějakou místnost, kterou by prozkoumala. Byla velmi spokojená, milovala takové staré hrady plné tajemství a legendy.
Hannah přišla ke schodům. Byli plné prachu a zábradlí bylo zlaté a byli na něm pavučiny. Hannah opatrně vyšla po schodech a zábradlí se radši neopírala. Když se podívala na schody, otřásla se. Byli hrozně špinavé a počůrané. Vtom si všimla rychlého pohybu nějakého zvířátka, který zapískl a pak zmizel v díře. Podle ocasu poznala, že šlo o krysu. Znovu se otřásla. Nesnáší krysy. Je možná starší z Mika, Susan a Sandy, ale krys opravdu bojí. Jsou větší a hrozivější než malé myšky. Když vyšla první velké schody na zemi bylo hrozně mokro. Skoro šlápla na bobek od krysy, který byl před ní, rychle ucukla a obešla ho. Pak se chytla zábradlí, protože jí čekali točité schody. Povzdechla si. Pod prachem bylo jasně vidět, že tyhle železné schody měli velmi krásnou "zlatou" barvu a prach tu barvu úplně schoval. Když točité schody vyšla, objevila se malá místnost, kde byla veranda, napravo od ní, ještě točité schody pokračovali až k vysoké věži. Místnost byla překvapivě docela zachovalá. Podlaha měla krásnou barvu. Byla červená se zlatým lemováním a vedle dveří, které vedly na balkón stáli dvě rytířské brnění. Akorát zeď byla celá od pavučin, takže jediné co vydrželo, byla podlaha a ty dvě rytířské brnění. Usmála se, kdyby byla princezna, určitě by se jí tady líbilo. Přišla ke dveřím a chtěla zatáhnout za kliku, ale dveře se před ní rázem rozpadli, jako kdyby byli z písku. Udělalo to poměrně velký rachot. Mike zakřičel: "Hannah jsi v pořádku?"
"Jo, jsem. Jen se tu dveře rozpadly!" Křikla Hannah ze všech sil, aby jí Mike slyšel. Ten kývl úlevně hlavou a pokračoval ve zkoumání místnosti kde byla čajovna.
Hannah se otočila a všimla si rozbořené velké díry, které vedla na verandu. Když k té díře přišla zkontrolovala, jestli na ni při podlézání nespadne nějaký kámen. Kameny ale držely pevně, takže lehce podlezla a objevila se na velké verandě. Balkónu. Veranda na tom byla hůř. Krásně vyzdobená podlaha byla stržena větrem, protože si Hannah všimla kousek podlahy, která tam ještě zůstala. Veranda byla zarostlá. Zábradlí ve špatném stavu, ztratily barvu a byli nebezpečné pro opření. Protože by se okamžitě rozpadli a člověk který by se o ně opíral by spadl do hnusné propasti, která byla pod ní. Takhle by se mohl i zabít. Posmutněla. Určitě ta veranda byla před několika lety krásnější než je teď. Sehnula se k zemi a utrhla si kousek zlato-hnědé podlahy na památku do kapsy. Pak přišla k zábradlí a prohlédla si je. Prstem se ho lehce dotkla a on se okamžitě zakymácel. Pak se ho dotkla silněji a jedno ze zábradlí se ztřítilo s rachotem do propasti. Hannah se zaposlouchala, kdy se zábradlí dotkne země. Takhle pozná jak je propast hluboká. Uběhlo několik vteřin a pak uslyšela silný rachot. Zábradlí spadlo na skálu a roztříštilo se na kousky. "Takže propast je hluboká 10 m! Tý jo, to je teda dost. To bych se bála spadnout." Řekla Hannah a otřásla se. "Co to bylo?!" Vykřikl Mike se Susan společně, když uslyšeli dost nepříjemný a hlučný rachot. Vypadalo to, jako kdyby na skálu spadlo kus železa.
Konec 5.dílu

DISKUZE:
1. Děsivý hukot by vystrašil i vás, jak kamarádi zareagují?
2. Co by jste dělali vy, kdyby jste takový nepříjemný hluk uslyšeli?

Tajemství hradu Spirit-4.díl

15. prosince 2009 v 13:48 | Nikíínka:)
Minulý díl skončil tak, že když naši přátelé bojovali s bílým vlkem aby ho odehnali z ranče, prokousl Sandy nohu a když Ben,-pes ranče zahnal bílého vlka, nemohla Sandy jet s ostatníma na vyjížďku, protože měla vážné zranění na noze.


4.Kapitola-Tajný les


"Už jsi osedlala koně?" Zavolala z venku Hannah, která byla s Mikem hotová a už seděli na koních. "Jo, už jdu!" Křikla Susan a vyváděla Kalimera z boxu a zavřela box. Když vyšla s koněm ven, nasedla a Hannah s Mikem si všimli, že jí tečou slzy. "Co je?" Zeptala se Hannah. "Dělám si starosti o Sandy." Řekla a vzala si otěže do rukou. "Mám o ní strach, doufám, že nemá vážné zranění, a že půjde jednou s náma do toho tajného lesa." Hannah se soucitně usmála a položila jí ruku na rameno. "Neboj," zašeptala. "Ivetta určitě udělá vše aby mohla brzy normálně chodit." Susan si utřela slzy. "Dobře, věřím jí, mamka je výborná doktorka, takže...už na to nebudu myslet." Usmála se a navedla Kalimera do kroku směrem k velké bráně jejich "Horsez Ranče".
Když projeli kolem obrovské zlaté brány "Horsez Ranch" a ocitli se na štěrkovité cestě a kolem nich pole, louky a pár stromů, přešli do klusu a vydali se rovně do tajného lesa. Jak přezdívali les, kde nikdy v životě nebyli. Vždycky jeli na vyjížďku buď na levou, nebo na pravou stranu, ale rovná cesta byla pro ně záhadou. Vzrušeni z nové a tajné projížďky do jiné přírody je přivedl na to, aby se tam do toho tajného lesa podívali za každou cenu. "Kde začíná "tajný les?" Zeptal se Mike. "Ještě 2 kilometry a už tam budeme." Odpověděla. "Nezrychlíme?"
"Jasně!" Křikla Hannah vzrušeně. Mike, Susan a Hannah pobídli koně do cvalu a dívali se dopředu jak bude les vypadat. Kolem nich už se shromažďovali jehličnaté stromy společně s listnatými. Ze štěrkovité cesty se stala cesta z hlíny. 2 kilometry a už se blížily k lesu. Všem poskočilo srdce radostí a zastavily koně, protože tam byla cedulka kde bylo napsané: "Prostorný les" "Vítejte v lese, kde najdete smíšené stromy. Les je poměrně jako bludiště, ale pokud si zapamatuje cestu, vrátíte se zpátky..." četla Hannah a vykulila oči. "V noci se les zaplní mlhou, nedoporučejeme jezdit v noci!" A pak dole byly nakreslené značky, co se nesmí v tomto lese dělat. "Zákaz stanování," četl Mike. "zákaz používání ohně, zákaz křičení, zákaz trhání rostlin, zákaz se psem..." Mike se zastavil v řeči. "Se psem?" Řekl tázavě. "Jak to?" Susan se na sebe s Hannah podívali a pokrčily rameny. Mike četl dál: "Zákaz zpívání, zákaz řezání stromů. Pozor, vysoký kopec..." Dál už Mike nečetl. "Takže tenhle les bude velmi zajímavý," řekla Susan vzrušeně. "Píše se tu, že půjdeme s koňma do kopce. Super, ne?" Mike s Hannah přikývli. Susan odjakživa milovala dobrodružství. Pobídli koně nejprve do klusu a pak do kroku. Když vešli do lesa, trochu se tam setmělo, stromy byli těsně u sebe. Pak slyšeli nějaké ptáčky zpívat a jiný podivný ruch. Pak uslyšeli nějaký šustot stromua rychle se otočily za sebe. Vrána vylétla prudce ze stromu a shodila nějaké suché listí. "Podivný les," Řekl Mike rozhlížel se kolem. "To teda jo," řekla Susan.
"Hm..." Zamyslela se Hannah. "Tenhle les není jen divný, ale vypadá to, že opuštěný, podívejte!" Ukázala na shořelé větve stromů na zemi a byl tam taky mrtvý zajíc. Susan se oklepala. "Brr...chudáček, shořel." Zničehonic se ozval vysoké krákání a k nim přistál havran. Chvíli se na ně díval a pak se vrhl na jednoho z koní. "Pozor!" Vykřikl Mike. "Ten havran, rychle cválejte!" Hannah a Susan hned zareagovali a uvolnily otěže. Koně se pustily do trysku. Havran je proháněl a snažil se zobákem štípnout. "Nevíš, proč je takový "krvežíznivý"?" Zeptala se Susan Hanny. "To teda fakt netuším. Je to dost divný, havrani jsou většinou mírumilovná zvířata a na člověka ani koně neútočí." Mike se na ní podíval a usmál se. Měl rád tu její inteligenci o přírodě. Havran uslyšel havraní krákání odjinud a změnil směr. Byl od nich pryč. "Uff..." oddechla si Susan a zpomalila koně do cvalu, ale pak do kroku, protože před nimi byl výšlap nahoru. Byl docela velký, tak se mírně předklonily a doufali, že koním neuklouznou kopyta. Cesta byla naštěstí bez kamenů.
O deset minut později
"Uff...to byl úžasný výšlap. Koukněte, kam až dohlédneme. Miku, tam vidíme tvůj dům." Ukázala Susan. Když byli na rovině zastavily se a Mike si všiml nějakého hradu. Chvíli ho pozoroval a pak zavolal: "Holky, pojďte se na něco podívat!"
Konec 4.dílu


DISKUZE:
1. Co myslíte, je to ten hrad Spirit?
2. Co udělají naši přátelé?
3. Proč se ten les "vlastně" jmenuje tajný?

Tajemství hradu Spirit-3.díl

23. listopadu 2009 v 18:00 | Nikíínka:)
Minulý díl skončil tak, že se zrovna ve chvíli, kdy chtěli naši čtyři přátelé jet na vyjížďku, ozval poplach, že je se sem blíží bílý vlk a kamarádi ve spěchu zapomněli zavřít dveře od stáje!

3.Kapitola-Zraněná Sandy

"Co teď?" Zeptala se zoufale Sandy. "Jestli něco hned neuděláme, tak nám je bílý vlk spořádá do jednoho, všimli jste, jak zuřivě a hladově koukal?" Řekla vyděšeně Sandy a otřásla.
"Musíme ho odehnat!"Křikla Hannah a postavila se. "Jen musíme najít správné nářadí. Miku, přines tyče a petrolej a ty Susan zápalky, Sandy ty přines železné masky." Mike, Susan a Sandy na povel kývli a rozběhli se dolů do recepce a do sklepa obstarat, co jim Hannah nařídila. Když přišli se vším. Hannah dala na dřevěné tyčky petrolej a Sandy je zapálila. Pak si vzali železné masky a rozdali tyčky a šli dolů. Když vyšli ven před stáj, Sandy měla trochu strach. Bílý vlk byl ve stáji a chystal se skočit na Bell. Susan zarachotila s maskou a bílý vlk se otočil. Pak se olízl a přišel k nimi blíž, s vystraženýma zubama vrčel, až mu tekly sliny a snažil se skočit. Hannah mu prudce nosem nastražila tyč s ohňem a vlk leknutím uskočil. Mike měl železnou tyč a snažil se ho bodnout aby utekl, ale on se naštval a skočil po něm, naštěstí se zubama zachytil železa a Mike se s ním zatočil a pak ho vyhodil. Vlk po té co se vzpamatoval rychle přiběhl k Sandy a zakousl se jí do nohy. "Au!" Křikla a skácela se k zemi. "Sandy!" Susan vzteky hodila tyč k zemi a Mike taky a vlk se k nim nepřiblížil, ale chtěl jít do stáje, zničehonic ho něco kouslo za ocas. Vlk bolestně zavyl. Byl to černý vlčák Ben. Kamarád všech členů jejich ranče. Susan, Mika a Hannah poskočilo srdce radostí. Vlk se vyděšeně otočil a Ben ho drápl za uchem. To už se vlk otočil a běžel a běžel pryč, zpátky do té své daleké země. Kamarádi si sundali masky a zhasli tyče a šli Bena obejmout. "Bene, ty si ale šikula, zachránil jsi nám život!" Susan ho za to krásně hladila po srsti. Ben si pochvalu náramně užíval. "Za to tě odměním kostmi!" Řekl Mike, ale pak se otočil a běžel k Sandy. Ta si sundala masku a měla slzy v očích. "Jsi v pořádku? Jak moc tě kousl?" Ptal se Mike. Sandy se posadila. "Hodně, strašně to bolí." Sandy měla opravdu na krajíčku. Mike si všiml, že se vlk zahryzl hluboko, protože měla kalhoty roztržené od těch zubů. Mike jí vytáhl džínu nahorů a polekal se. Měla to prokousnuté hluboko a okolo tolik krve a pořád to teklo. Ben přišel k nim a olízal krev. Sandy se zasmála. "Děkujeme za pomoc, ale tolik krve bys neslízal, pořád to teče." Ben se olízl a pak odběhl pryč. Susan vstala a spolu s Hannah běželi za Susaninou matkou Yvettou, která byla veterinářka. Když doběhli před dům, mamka zrovna před nima na verandě četla časopis. "Mamko, Sandy je zraněná! Jak tu byl ten vlk...no my jsme s ním bojovali a on Sandy ošklivě prokousl a Ben ho zahnal." Yvetta odložila noviny a rozběhla se pro svůj lékařský kufřík a pak společně šli až k Sandy. Yvetta si klela a prohlédla si ránu. Zamračila se. "Nevypadá to vůbec pěkně, vlk tě prokousl opravdu silou. Jak to vypadá, asi nebudeš moct dva dny jezdit." Potom si odložila noviny a zavolala si svého manžela Marcuse(markuse) Potom ji zvedli ze země a odnesli do jejich bytu.
"Bohužel, jestli jedete na vyjížďku, budete muset jet bez ní, potrvá, než bude s tou nohou zase hýbat." Řekla Yvetta a zmizela v domě. Kamarádi se na sebe podívali. "Škoda, doufám, že se Sandy brzy uzdraví. Tak pojedeme na tu vyjížďku a příště se s námi bude moct podívat, doufám." Řekla Susan smutně a šla do stáje osedlat Kalimera.
Konec 3.dílu


DISKUZE:

1. Doufáte, že se Sandy noha brzy uzdraví?
2. A kdy by podle vás mohla Sandy normálně chodit?
3. Tipněte si, kampak naši přátelé pojedou na vyjížďku?

Tajemství hradu Spirit-2.díl

19. října 2009 v 17:40 | Nikíínka:)

Minulý díl skončil tak, že si Radka vystřelila z kamarádů, že hoří ohrada a její sestra Susan jí dala facku.

2.Kapitola-Bílý vlk

"Dělat si z nás srandičky, na to tě užije, ale místo, abys trochu pomohla v kuchyni to vůbec." Řekla naštvaně Susan. Radka se zamračila: "Tys mi dala facku, nikdy jsi mně nefackovala a tahle tak bolí, řeknu to doma." Řekla uraženě a chtělo se jí brečet. "Žalovníčku, stejně rodičům vysvětlím, že sis zase udělala srandu, mně chápou než tebe, vždyť je ti jen 8 let." Susan se na ní naposledy zamračeně podívala, pak se otočila a odkráčela do stáje. Když se na ni její kamarádi podívali, zvedla oči v sloup. "Ona je praštěná..." Mike si všiml, jak vyplázla jazyk a začala dělat ksichty. Susan se na ní opovržlivě podívala a ta v tu ránu pelášila pryč. "To je, ale drzé děcko." Zakroutil hlavou Mike. "A taky trochu namyšlené. Jednou mi řekla, že jí to moc sluší a začala se předvádět před zrcadlem, málem ode mně dostala pohlavek, protože mi chtěla vzít mou knížku z ponyclubu, kterou jsem právě četla." "No teda," řekla Sandy. "Ta si teda dovoluje." Susan vešla do stáje a rovnou do boxu kde se právě Štěstí mazlilo s Keedy(čti: kejdý). Usmála se. "Jak dlouho bude hříbě v boxu?" Zeptala se Kena. Trenér si nasadil kšiltovku a pak řekl: "Tak ještě hodinu, než se hříbě naučí dobře chodit." Susan se na něho podívala, jak zrovna od maminky začal vstávat, klepali se mu nožky a měl je nakřivo, jak se snažil udržet rovnováhu a spadl, pak to zkusil znovu a zase spadl. Susan se rozesmála. Keedy vstala a trochu tomu drobečkovy pomohla. Když nakonec vydržel stát popošel dva kroky a vtipně se zřítil opět na zem. Susan měla co dělat, aby nepolekala smíchem ostatní koně. "On je tak-tak sladký." Řekla a smíchy se popadala za břicho. Pak ze stáje odešla. "Čemu se směješ?" Zeptal se jí Mike. "Štěstí se snaží chodit a moc se mu nevede." Řekla. Mike, Hannah a Sandy nakoukli a hned se taky rozesmáli. Netrvalo dlouho a hříbě udělalo dva, tři kroky a už se udrželo. Pak přišlo k mamince, zvedlo hlavičku nahoru a začalo sát mlíčko od maminky. Kamarádi se rozhodili je teďka nechat v soukromí i trenér odešel ze stáje a zavřel box.
"Tak co budeme dělat teď?" Zeptala se Hannah ostatních. "Co takhle na vyjížďku kolem tajného lesa? Nikdy jsme tam nebyli!" Zeptala se Susan rozrušeně. Mike se koukl na ostatní a ti souhlasily, tak šli pro své koně, ale najednou odněkud přicházeli rodiče Susan.
"Susan, proč jsi dala facku Radce? Radka mi říkala, že jsi prý jí něco špatného řekla!" Zeptala se mamka a založila ruce na prsou. "Ach bože, to děcko si z nás zase udělalo srandu! Prý, že hoří, my panikaříme a pak nic a ona z toho má záchvat smíchu, tohle je normální, mamko? Jako kdyby nechápala realitu!"
"Aha, tak to je jiné, promiň Susan, mělo nás napadnout, že Radka si často vymýšlí. Ta teda dostane." Pak se otočila a odkráčela s tatínkem domů. Susan si úlevně oddechla.
Když šli pro své koně, zničehonic uslyšeli poplach. Otočily a uviděli trenérku Mariu, jak zděšeně volá: "Rychle se všichni schovejte do bytu! z tajného lesa se vyplašil bílý vlk a utíká sem! HONEM!" Kamarádi se velmi polekali. Rychle utekli ze stáje a Sandy si všimla z tajného lesa bílého ocasu a vykulila oči. Všichni z ranče se schovali do bezpečí a naši přátelé běželi do svojí klubovny. Když běželi za Recepcí a ta jim dala klíčky, rozběhli se po točitých železných schodech a odemkli si svou velkou klubovnu, kde budou v bezpečí. Zamkli se a celí udýchaní se posadily. "Odkud se tu ten bílý vlk vzal?" zeptal se Mike všech. "To teda nevím," řekla Sandy vystrašeně a vykoukla z okna. Viděla jak zuřící bílý vlk doběhl do Ranče a ohlíží se po něčem....DOBRÉM. Sandy okamžitě zareagovala. "Zavřeli jste někdo stáj?" Zeptala se s vyděšeným tónem. Kamarádi se na sebe podívali. "Ne, v tom zmatku, jsme zapomněli zavřít a zamknout stáj!" Když všichni přátelé vykoukli z okna bylo slyšet jen zoufalé: "A SAKRA!!"
Konec 2.dílu



DISKUZE

1. Co myslíte, odkud se tam vzal ten vlk?
2. Koně jsou v ohrožení, dokážou kamarádi vlka zahnat?
3. Jste zvědaví na další díl?

Tajemství hradu Spirit-1.díl

7. října 2009 v 16:26 | Nikíínka:)
Konečně je tu první díl nového příběhu. Tak se bavte při čtení. Snad vás pobaví a naláká vidět další díl!:)


1.Kapitola-Zrada

"Miku!" Hlas rozdivočené Susan se rozhlédal po celé stáji. Běžela co jí síly stačily.
Mike zvědavě vykoukl bleskově z jednoho z boxů a v ruce držel kartáč. Susan celá udýchaná k němu přiběhla. "Už to začalo! Keedy(kejdí) rodí." Mike nechal kartáč kartáčem, vyběhl z boxu a zamířil do velké stáje kde byli matky s hříbaty. Keedy byla jejich cenná klisna a už všichni se dlouho nemohli dočkat až porodí potomka. Když tam přiběhl, Keedy zrovna ležela na seně a celá unavená se snažila vytlačit hříbátko. Mike k ní přišel a pohladil jí po nozdrách. "Neboj se holčičko,"zašeptal. "Pomůžeme ti." Pak jí Mike a Ken(trenér) pomohli aby mohlo hříbátko na svět co nejdřív. Za malou chvilenku už vylezly z bříška nožičky, pak tělíčko a nakonec hlava. Hříbátko bylo právě na světě. Bylo celé mokré a ještě od blány. Vyčerpaná Keedy se pomalu otočila a olízala nové hříbátko od blány. "Je to hřebeček." Řekl vesele Ken. "Bude to určitě skvělý skokan, stejně jako jeho matka!"
"Je překrásný!" Vydechla Susan se Sandy navzájem. Pak k němu přiběhli a hladily ho. Byl nádherný, tmavě hnědý (jako hořká čokoláda) s velkou hvězdou uprostřed čela. Hříbátko bylo velmi roztomilé A Susan se Sandy si ho hned zamilovali. "Jak mu budeme říkat?" Zeptala se Sandy, přitom hříbě hladila za ouškama. "To je na vás." Usmál se Ken. "To je super, vymyslím mu uričtě nějaké pěkné jméno!" Řekla ¨Susan, otočila se k hříbátku, hladila ho a tiše říkala: "Ahojky krasavče, vítej na světě! Jsi to nejhezčí hříbě, co kdy máme. Určitě z tebe bude skvělý skokan. Tvoje matka taky skáče. Je opravdu štěstí, že jsi tak krásný...Štěstí...ŠTĚSTÍ! Nebudeme mu říkat Štěstí?!" Vyhrkla Susan na trenéra a Mika. "To by šlo." Souhlasil Ken a Mikeovi se jméno taky líbilo. I všem ostatním. "Dobře. Tak krasavče, ode dneška se jmenuješ Štěstí!"

"Štěstí! To je krásný jméno!" Ozvalo se zničehonic za jejímy zády. Stála tam Hannah. Celá udýchaná. "Nepřišla jsem pozdě?" Vyhrkla na všechny. Ken zavrtěl hlavou. "Právě se narodil. Je překrásný, že Hanno?"
Hannah se na něj podívala a přikývla. "Je fakt moc krásný." Pak k němu přišla, klekla si k němu a dala mu pusu na čumák. "Ty jsi nádherný, Štěstí. Už se nemůžu dočkat, až budeš skákat a vítězit." Pak ho hladila za ouškama. "Co když si Štěstí nebude dařit ve skocích?" Zeptala se Susan a kousla se do rtu.
"To se nemůže stát," řekla Hannah a vstala od hříběte. "Většinu hříbat jsou po mamince a já si myslím, že tenhle prcek bude dobře skákat, stejně jako jeho máma."
"To je pravda,"přidal se Mike. "Nemusíš mít strach Susan." Pak se na ní Mike podíval a široce se usmál. Susan si úlevně oddychla.
"POMOC!" Uslyšeli najednou. "HOŘÍ...OHRADA HOŘÍÍ..!" Do stáje vletěla udýchaná Susanina mladší ségra. Jmenovala se Radka a měla středně dlouhé blond vlasy sestříhané do mikáda. "HO-HONEM!" Křičela až se koně lekli. "Nemusíš tak řvát,"okřikla ji Susan. "Ale pokud hoří, tak musíme jednat rychle." Všichni tryskem vyběhli ven ze stáje ale pak se prudce zarazily a civěly na ohradu, která byla úplně v pořádku. "ZRADA!" Zamračil se Mike a Radka se okamžitě rozesmála. "haha...to jsem vás napálila. To se mi povedlo..."
Ale Susan to vůbec nepřišlo vtipné. Přišla k ní a dala jí facku. Radka se přestala smát a udiveně se na Susan podívala, jakoby spadla z višně.
Konec 1.dílu


DISKUZE:

1. Co Radka řekne na facku od ségry a jak zareaguje?
2. Bude si Radka pořád vymýšlet srandičky?
3. Obrátí se to(jednou) nakonec proti ní?
4. A co myslíte, bude Štěstí skákat parkur, stejně jako jeho matka?

Tajemství hradu Spirit-úvod a postavy

2. října 2009 v 18:12 | Nikíínka:)
Tak je to konečně tady! Příběh na který jste se určitě všichni těšily! Příběh o hradu, který se
jmenuje Spirit-od slova duch. Takže začneme úvodem a pak postavami!
 
 

Reklama
Reklama