Březen 2010

18.Spring is back...

30. března 2010 v 20:52 | Nikíínka:) |  Designy blogu
Nový jarní designek!! Já jsem s ním spokojená, a taky jsem ho dělala sama!:) Možná..jedna věc mi tu zrovna nesedí! Mno ta barvu stránky, jsem mohla udělat světlejší, ale jinak se mí líbí!

• Název-překlad: Jaro je zpátky...

• (C)Kdo vyráběl?: jááá, Nikča!:)

• Spokojenost: 100%

náhled:

(klikni na zvětšení!)

Tak pište, jak se vám jarní design líbí!:)

Malá změna...:)

28. března 2010 v 19:47 | Nikíínka:) |  Novinky!
Článek: Malá změna...:)
Ahojky, chci vám oznámit jednu malou změnu!
Jestli víte, v rozcestníkách mám nadpisy každé rubriky ve formě fotky, no prostě takového čtverečku, tak mně se to přestalo líbit a rozhodla jsem se je změnit, pouze na normální nadpisy! No a výsledek je podle mně skvělý! Nadpisy teď vypadají v rozcestníkách daleko pěkněji. Sami se přesvědčte! Klikejte si postupně na každou z rubrik a mrkněte se na výsledek. Až si všechny nadpisy prohlédnete, napište mi sem do komentářů, co na to říkáte a jak se vám ty nadpisy líbí!
A třeba i, který nadpis do rozcestníku se mi povedl nejvíc!:)



Nikíínka:)

Auto století

23. března 2010 v 17:03 | Nikíínka:) |  Ptákoviny
Hustý!! Hej, fakt NEJ auto!xD



jsem zppátky!!

17. března 2010 v 10:03 | Nikíínka:)
Ahojky!! Tak jsem zpátky!! Z cesty jsem celkem unavená, takže články čekejte zítra!!

Těšte se....:)

Nikíínka:)

Tajemství hradu Spirit-6.díl

11. března 2010 v 19:02 | Nikíínka:) |  Tajemství hradu Spirit
V minulém díle naši tři přátelé prozkoumávali hrad a jak Susan zkusila šťouchnout do zábradlí, jak moc drží tak se zřítil do propasti a úplně dole se roztříštil o skálu. Vydalo to velice nepříjemný hukot!

6.Kapitola: Útěk

Hannah sebou polekaně trhla a zacpala si uši. Tak to dělat neměla. Byl to naprosto příšerný zvuk, který ještě v dáli duněl. "Hanno!! Co to bylo?!" Křikla Susan s Mikem dvojhlasně. "Spadlo zábradlí," řekla vyděšeně. "Nic vážného!" Pak se otočila a odklopýtala z balkónu pryč. Vyděsilo jí to tak, že měla strach, že ten zvuk zaslechne sám bůh. Zničehonic zazněl vě věži zvon. Bylo přesně 12:00 dopoledne. Když pomalu scházela po schodech, zničehonic se jí někdo letmo dotkl ramene. Prudce se otočila a nikde nic. Tak pokračovala a jak byla na rovné zemi, šlápla na bobek od krysy. "Sakra!" Křikla a rychle běžela po dalších posledních schodech. Opřela se o zeď a sundala botu. Pak vytáhla z kapsy papírový kapesník a utřela rozšlápnutý bobek. Botu si zase nazula a chtěla kapesník hodit do koše před ní, když najednou jí někdo tak nečekaně a silně odtáhl od zdi, že málem klopýtla. Otočila se. Ale nikdo tam nebyl. Mikovi se zase stalo, že slyšel nějaké divné hlasy; smích. A Susan si všimla kalichu, který ve vzduchu šel do jídelny. Najednou někdo Hanně křikl do ucha písklavým hlasem a to už se Hannah otočila a celá vyděšená k smrti utíkala z hradu. Mike a Susan to samé. Když vyběhli z hradu podívali se na sebe. Dveře kterými procházeli se s rámusem sami od sebe zabouchli. "V tom hradu....straší?!"Zeptala se Susan, v obličeji bílá jak stěna. "Možná jo, já nevím. Ale neměli bychom radši jet zpátky? Nemám z tohohle dobrý pocit."
Mike a Susan přikývli a běželi ke svým koním. Nasedli na ně a dřív než odjeli uslyšeli z hradu: "Jděte pryč, zmizte......ZMIZTE!" Po téhle děsivé větě na nic nečekali a popohnali své koně k plnému trysku. Chtěli jet pryč. Pryč od tohoto neznámého hradu, kde samo chodí oblečení, zavírají se dveře a smějí se a křičí na celé kolo nějací duchové. Susan se třásla jako osika a Mike sotva udržel otěže v rukou. Když pomalu dojeli z kopce na zem. Trochu se jim ulevilo, ale pak se zarazily. Jak najdou cestu domů? "Na té cedulce před lesem bylo napsané, že les je jako bludiště a že ten kdo tam pojede musí mít buď úžasnou paměť nebo GPS navigaci." Vzpomněla si Susan. "Co teď budeme dělat?" Naštěstí ale mlha v lese začala ustupovat až nakonec zmizela. Za chvíli kamarádi viděli dost dobře, aby mohli jet správným směrem. "Dobře, mlha je pryč! Takže myslím, že pojedeme stále rovně. Nikde jsme přeci nezabočovaly, ne?" Podívala se na Mika a Susan a ti přikývli. "Dobrá," Hannah pobídla Bell do rychlého cvalu a to samé udělali Mike a Susan. Strach z nich pomalu mizel. Už nebyli v obličeji tak bílý. Ale stejně jim pořád srdce bušilo jako o závod. Susan dostala strach, že zabloudí, ale hned tu myšlenku zahnala. Když můžou jet normálně bez mlhy, tak určitě najdou cestu zpátky. Za několik minut proběhli kolem velké cedulky. Byli z lesa venku. Všem se tak ulevilo, že i z koní spadla nervozita, kterou dostali, když ucítily že jejich jezdci jsou v sedle vystrašení. Pak cvalem doběhli až ke stezce, kde klusem v klidu zamířily do ranče.
Na ranči odsedlali a oduzdily koně, vyhřebelcovali je a vypustily je do velkému výběhu, kde měli Bell, Kalimero a Karamel své nejlepší koňské kamarády! Cilling, Raddy, Kendyho a Prince.
Jakmile je uviděli, hned za nimi běželi je přivítat. Mike, Hannah a Susan běželi do hotelu Sunny kde uviděli Sandy jak leží na velkém červeném gauči a v místě kde jí vlk prokousl měla obvaz. V ruce držela časopis. Jakmile kamarády uviděla, odložila časopis a usmála se: "Ahoj, tak co jaká byla vyjížďka?" Ptala se hned. Susan s Mikem a Hannou se posadily na židli. "No no no, nejprve nám řekni ty, Sandy co ti dělali jak jsme byli pryč!" Ušklíbla se s úsměvem Susan. Sandy se usmála a začala vyprávět: "Když mně donesli k nim do bytu, stříkla mi Ivetta na ránu takový sprej aby krev přestala téci a že to štípalo! Potom mně musela odvézt svým autem ke zkušenější doktorce do Brna, kde mi ta doktorka nohu prohlédla a dala mi injekci proti tetanu, abych jí z rány náhodou nedostala. Pak mi nohu namazala mastičkou a obvázala obvazem a řekla mi, že minimálně týden, bych neměla s nohou hýbat a nechat jí odpočívat, jinak by se rána zanítila." Po tomto slově začali Sandy téct slzy z očí. "To znamená, že se nebudu moct starat o mého milovaného Flamenca! Kdo se o něj postará? Je zvyklý jenom na mně!" Řekla a smutně sklopila hlavu. Kamarádi se na sebe podívali. "Tak to je tedy fakt průšvih. Protože Flamenco je kůň, který důvěřuje jen Sandy. A týden je dost dlouhá doba. Co když nám nedovolí ho aspoň vyhřebelcovat a dát do výběhu?" Řekl Mike a podíval se na všechny. "Bohužel, musíme prostě něco vymyslet!"
Konec 6.dílu

DISKUZE
1. Báli jste se trošku, při čtení tohoto dílu? :D
2. Je nějaká šance, aby Sandy mohla Flamenca navštívit, když musí ležet?
3. Jak se vám líbí tento díl?

8.3. Lepší zdraví, lepší nálada!

8. března 2010 v 19:26 | Nikíínka:) |  ♣Můj DeníK♣
Ahojte Sbénka!
Tak konečně přišel ten den, na který jsem čekala! Kdy mně nebolí ani svaly ani v puse, v místě kde nemám zuby a můžu normálně jíst. A to že mně bolely svaly, tak to bylo pouze reakce na tělo! Kvůli narkózy. I když ne všechny lidi bolí i svaly po narkóze. Ale už jsem úplně v pořádku, ani únava na mně nepadá! Takže budu zase přidávat články...!:)
Nikíínka:)

5.3. Zubní zákrok

5. března 2010 v 14:22 | Nikíínka:) |  ♣Můj DeníK♣
Jak jste si všimli už čtyři dny, jsem nepřidala žádný článek. Důvod? V úterý jsem na počítač neměla čas. Ve středu jsme jeli k babičce do Havířova a včera (ve čtrvtek) jsem byla a zubním zákroku, trhali mi dva zuby, úplně vzadu! Ten poslední byl rozpadlý a ten vedle něho se musel vytrhnout taky, protože od posledního zubu vedl nějaký váček až do toho druhé zubu(nevím jak to vysvětlit!:D), tak se musel vytrhnout taky. Abych pravdu řekla, pod narkózou jsem byla podruhé v životě. Poprvé to bylo, jak mi bylo 11 let a trhali mi mandle. Táákže, vám můžu povyprávět. Tramvají a pak autobusem jsme dorazily do mno...takové menší nemocnice. (auto máme v opravě) a tam jsem si vyzula boty, a šla se sestrou do pokoje, kde bylo více postelí, a nebyla jsem tam sama! Přišlo tam pár žen. (nebyla jsem v dětské nemocnici!:D) Sestra si ještě chvíli povídala s taťkou a já se s ním pak rozloučila a v pokoji jsem se převlékla do pyžama, a pak vyplnila nějaký dotazník, jako souhlas pacienta k zákroku, tak jsme tam vyplňovali bydliště, jméno a příjmení a pak tam byli nějaké otázky ohledně různých nemocí. Jako první šel na sál malý kluk a potom já. Takže jsem vešla do místnosti, kde jsem si lehla na křeslo, oni mě zabalily do nějaké deky, a pak mi dali na hlavu operační čepici, změřili mi tlak, pak mně píchli normální injekci, odebrali krev, do injekční stříkačky dali jakousi hadičku a až do té hadičky mi stříkli narkózu. Začala se mi točit hlava, a v tu chvíli jsem usnula. Mno a jak jsem se probudila, začalo mně vzadu strašně bolet, mno a naštěstí ta doktorka byla v našem pokoji a mluvila s nějakou ženou, tak jsem jí zavolala a ona mi pak dala ledování, aby mně to tak nebolelo a aby se zabránilo krvácení. Mno, a pak v půl dvanácté přišel taťka, já se převlékla a jeli jsme sanitkou domů.
No a dnes jsem se probudila s bolestí zad, krku a svalů, jako kdybych si to celé natáhla. Včera jsem musela mít jen tekutou stravu, a dneska taky plus ovoce, ale řeknu vám, že je to fakt nepříjemné po zákroku! Opřu se o židli, vstanu, zívnu si, tak mně ten krk bolí, a nejen krk, ale i zadní svaly a do toho všeho mně škrábě v krku, a taky se mi chce furt spát, takže nebudu chodit na PC, dokud mně bolesti a únava nepřejdou.
Snad se máte líp jak já....:(
Vaše "nešťastná" Nikíínka (smějícího smajlíka přidávat nebudu!:D Ikdyž k jménu patří, necítím se na úsměv!)
P.S. jsem se ňák rozepsala!xD

"Moc" těžký náklad

1. března 2010 v 16:57 | Nikíínka:) |  Ptákoviny
↓Já z toho nemůžu! to se fakt povedlo!↓