Září 2009

řetězák-Máš chuť na...

30. září 2009 v 17:48 | Nikíínka:) |  Pixelky, řetězáčky atd.
řetězák, který jsem pro vás vymyslela já. Líbí? Tak si ho vypl'n a dej na blog!


Máš chuť na...

1. Pomeranč-mandarinka? mandarinka
2. Kokos-čokoláda? čokoláda
3. jahodu-jablko? jahůůdka
4. Banán-karamelka? nevím, asi obě!
5. džus-kolu? kolu
6. buchtu-dezert? dezert
7. tv-pc? tv
8. plavat-jet na kolo? plavat
9. film-pohádku? pohádku(filmovou)
10. výlet-hřiště? výlet(do DinoParku!!)


Krátká, ale snad se vám bude líbit a dáte si jí na blog!:)

Dotazník-příběh Neztratím

23. září 2009 v 15:10 | Nikíínka:) |  Hříčky a Testy
Tak a je to tady! Dotazník SPECIÁLNĚ pro příběh Neztratím už je tu pro vás. Tak si přečtěte dotazy a vypl'nte do komentářů.

Dotazník-příběh Neztratím


Ohledně příběhu:

otázka 1: Líbil se vám tento příběh?
otázka 2: Vyhovuje vám název příběhu?
otázka 3: Ohodno't celý příběh známkou jako ve škole!
otázka 4: Líbil se vám tam děj, postavy atd.? (pište podrobněji)

Ohledně majitelky:

otázka 1: Líbí se vám můj STYL psaní?
otázka 2: Myslíte, že bych mohla být spisovatelka?

Ohledně popularity:

otázka 1: Oblíbily jste si v příběhu některé postavy?
jaké?
otázka 2: Chtěli by jste druhou řadu příběhu o "Lauře a Jessií?"
otázka 3: Oblíbily jste si nějaké postavy z "koní"?
otázka 4: Které(á) postavy(a) se vám zdá(zdají) sympatické(á)?(piš jména!)
otázka 5: A které naopak ne?


Ohledně knížky:

otázka 1: Přáli by jste si abych vydala v budoucnu knížku o Lauře a Jessií?
otázka 2: Jaký by jste si představovali design obalu?


Ohledně loga příběhu:

otázka 1: Jak jste si všimli, pokaždé jak byl nový díl Neztratím dala jsem nové logo s názvem toho dílu, nikoli jsem se však nedozvěděla, jak se vím líbí ty loga, které jsem pro tento příběh speciálně dělala? To't je otázka! Takže...jak se vám líbily loga každého dílu příběhu Neztratím?



Takže tady je spousta otázek, takže jsem zvědavá jak odpovíte. Beru všechny TY kteří si příběh přečetli celý!
Odměna bude diplom s 3D obrázkem z filmu Madagaskar 2!

Jsem zpátky ze školy v přírodě

21. září 2009 v 16:31 | Nikíínka:) |  ♣Můj DeníK♣
ahojky, tak jsem se vám vrátila. Včera jsem nenapsala článek, bo jsem byla unavená, tak píšu teďka ale bylo FAJNě! Bylo tolik zážitků, že bych se tam klidně ještě na další týden vrátila. Tak se mi nechtělo domů v neděli!:( No nějaké dny si pamatuju, byl bohatý program, ale protože teď nemám čas, tak vám napíšu až zítra nebo prostě jiný den ale určo zjistíte, jak jsem se měla a co jsem dělala.
mějte se....:)
Jen dodám, že brzy dám na blog takový dotazník o příběhu Neztratím, bude tam spousta otázek, týkající se příběhu, no jsem moc zvědavá co odpovíte. Jsou tam otázky, jako třeba názory atd.
Těšte se....

Nikíínka:)

Jedu do Horní Bečvy

13. září 2009 v 22:39 | Nikíínka:)
ahojda, takž tu od zítřka TÝDEN nejsem! Jedu do školy v přírodě a jedeme do Horní Bečvy, strašně se těším, protože už jsem tam jednou byla se školou a je to tam fakt suprový! Takže vá napíšu o návratu možná v neděli večer a možná vám povím, teda napíšu, co jsme celej týden dělali-jestli si to budu pamatovat!:D
Tak čáuky....


Nikíínka:)

Neztratím-18 díl: Pravda Vítězí! KONEC

13. září 2009 v 13:20 | Nikíínka:) |  Neztratím
Tak a máte tu poslední díl našeho příběhu!:) Minule jak jste si všimli to dopadlo celkem smutně, ale tehle díl bude veselejší.
Hezké počtení!
Minulý díl:
Už nikdy nevěřila žádným kouzelným koním, už ho nikdy nechtěla vidět, nesnášela ho, že jí zklamal! Že jí podrazil, že si z ní vystřelil!
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

"Lauro?!" Slyšela zděšený hlas svého tatínka, který vtrhl do pokoje. Uviděl jí rozbrečenou a rukou si bolestí držela ošklivou modřinu na zápěstí. "Co se stalo?" Zeptal se jí.
"Ehm...no. Zdál se mi škaredý sen a pak jsem spadla, tak jsem se bouchla do ruky, hrozně to bolí.." Zalhala. "Ukaž," řekl tatínek a přišel k ní blíž a Laura se pustila svého zápěstí. Byla tam velká fialová modřina, ze které za chvíli vytékala krev. Zamračil se. "Máš štěstí, že ses netrefila do žil. To by bylo krve nespočítaně." Koukl se na modřinu, která byla těsně za modrou žílí. Opatrně jí promasíroval a Laura zapištěla bolestí. "Promiň,"řekl rychle a šel ke dveřím. "Pojď s tím dolů, ošetřím tě." Potom odešel do obýváku. Laura vstala z postele a utřela si slzy. Teď už to věděla jistě, o Jessií navždy příjde a to znamená, že...že už nikdy nebude milovat koně a už se v životě nepodívá ven, jen budu celé dny spát, protože Jessie je její celý život. Bez ní, by to nepřežila. Když chtěla jít ke dveřím, zničehonic jí oslepilo obrovské světlo a mlha ze které se najednou začal z neviditelné mlhy pomalu objevovat TITANIC! Tak teď mu to spočítá! Když si stoupl do země, mlha zmizela i velké světlo. Laura se na něj vyčítavě podívala. Ale Titanic taky!
Jak jsi mně jen mohla podceňovat? Laura polkla. Copak jí čte myšlenky? "Jenomže..ty..ty jsi mně zklamal. Čekala jsem, že s tím něco uděláš a pořád nic. Jak jsi mo..."
Jak jsi mi mohla přestat věřit! Proč jsi to udělala? Myslíš, že jsem tak hloupý, abych tě zklamal? Pomáhám přece lidem a to také dodržuju!
"Ale.."
Nech mně domluvit! Já myslel, že budeš pořád věřit, že ti pomůžu, já to udělám. Jen musíš být trpělivá. Copak to nechápeš? Hodně mně urazilo, když si o mně řekla, že mně nesnášíš. Snaž se věřit a né všechno kazit!
Zazněla mysl koně, kterou slyšela jenom Laura takovým zoufalým tónem, že se Laura cítila provinile. Titanic nic neřekl dalšího, kopl kopytem a pak se v mlze vznesl nad ní a začal neprůsvitně mizet, až ho nebylo ani vidu ani slechu. Lauře zabolelo u srdce. Co jsem to udělala? Jestli to myslel vážně, tak mi asi fakt pomůže. Pomyslela si. Jedno jí přišlo divné. Jak to, že věděl, že se na něj zlobí? Copak jí sleduje? Nebo jí čte myšlenky? Opatrně vstala a sama sobě nadávala, že udělala takovou blbost, že ho podceňovala. Sešla ze schodů dolů a šla do obýváku, kde čekala, až jí táta ošetří modřinu.


Další den (7.5.)....


Laura vstala z postele a rychle se převlékla do oblečení na ven a učesala si vlasy. Snídani neměla, neměla hlad. Rychle s bušícím srdcem vystřelila z pokoje a seběhla po shodech tak rychle, že se máma bála, aby se nezabila. "Nemůžeš po těch schodech jít pomalu? Ještě se zabiješ."
"Promiň mami, ale já musím ven,"
"To se ani nenasnídáš?"
"Ne, díky!"
Vyběhla ven a zamířila do stáje k boxu Jessie. Ta jí přívitala zaržáním. "Ahoj zlatíčko,"řekla, vtrhla k ní do boxu a klekla k ní na zem. Potřebovala jí vidět. Sice jí Titanic něco slíbil a ona mu už věřila, ale proč tak pozdě? Klisna k ní naklonila hlavu a Laura jí chytla kolem krku a nadechla se její srsti.
Uplynulo dopoledne a Laura strávila s Jessií v boxe. Povídala si s ní, mazlila se s ní, dala jí pamlsek. Potom uslyšela zaklepání na vrata stáje. Objevil se tam ten tlustý pán, který tu byl před několika dny. Mamka čekala u něho. "Dovol mi Lauro abych Jessií odvedl na dražbu do lesního parku kousek odsud." Řekl a povytáhl obočí. Laura šla do sedlovny pro vodítko a přitom měla takový strach, že se jí málem podlomila kolena. Pak jí vodítko připnula na ohlávku a vyváděla jí z boxu. Měla strach. Strach, že Titanic příjde pozdě. "Jsem rád, že překonáváš svoje zoufalství." řekl a odmlčel se. Dobře věděl, že jak tu zprávu řekl, Laura vybuchla zlostí. A teď viděl, že má sice strach ale bere to lehkovážně.
Pán k ní přistoupil a chtěl vzít Jessií za vodítko. "Ne, já sama. Budu u toho, jasné?" řekla a probodávala obě postavy nenávistným pohledem. "Dobře,"vzdychl si pan Braun.
O několik minut později, už Laura s Jessií stáli uprostřed travnatého kruhu kde bylo vyvýšené místo. Tam ji pan Braun naložil a svolal všechny aby se posadily. Lidí se začalo shromažďovat včetně Noáše a její namyšlené holky. Noáš se škodolibě zasmál. A Laura cítila, jak v ní narůstá vlna hněvu a obrovského strachu, že to Titanic nestihne. Co to s ním je? Kde vězí? Otáčela se pořád za sebe jestli ho někde neuvidí. Když se všichni posadily. Pan Braun začalxněco žvanit o tom, že Jessie bude prodána tomu, kdo za ní dá nejvíce peněz atd.
"1 000,-kč," ozvalo se.
"2 500,-kč,"
"8 000,-kč"
"54 210,-kč" Tak s touhle cenou už souhlasilo pět lidí ale ceny se stále výšily. Laura se prudce otočila a srdce jí bušelo stále víc a víc. Ruce se jí třásly.

Titanic se prodíral houštím a potom bleskově dorazil do domu Lisy Handeckové. Pravé majitelce klisně Jessie. Přišel k ní a zadíval se na ní. Doufám, že mně vyslyší, pomyslel si a začal se v bytě zviditelňovat. Lisa se polekala, ale pak zjistila, že je to nějaký kůň. Titanic k ní vzhlížel, jakoby chtěl, aby se mu podívala do očí. Lisa to udělala a podívala se mu do hlubokých černých očích, ve kterých se jiskřila moc a dokonalost. Liso, musíš honem pomoct Lauře. Nějaký pán, dal oznámení, že Jessie, kterou jsi jí půjčila má být prodána na dražbě. Prosím neváhej a běž pomoct. Dražba je v lesním parku v Jearelunách. Pospěš si.
Lisa se vyděsila. Cože? Dražba? O ničem takovém nikdy nepřemýšlela ani nedovolila. Laura je jediná dívka, které věří a Jessií jí svěřila do péče. Ale dražba? Rychle vstala a šla se honem obléknout. "Děkuju Titanicu," zašepala. Titanic pokýval hlavou a zmizel. Úkol byl splněn.
Pak v rychlosti nasedla do své stříbrné Octavie a vyrazila do lesního parku.
"196 720,-kč!" Vykřikl z davu Noáš. Všem to vyhovovalo, už deset lidí řeklo to samé co Noáš a Laura jen stěží mohla pořádně dýchat. "NE!" Vykřikla nechtěně nahlas.
Pan Braun, uzavřel smlouvu a vytáhl papír, pak se podíval na Noáše a začal číst: "Takže je rozhodnuto," Laura měly slzy na krajíčku. Titanic jí nezachránil, je příliš pozdě.
"Jessie je prodána...."
"Tak DOST!" Uslyšeli všichni za sebou něčí ženský hlas. Všichni se otočily a ke svému překvapení uviděly jak vedle stříbrného auta stojí vysoká štíhlá mladá paní. Měla jemně nalíčenou tvář a světle červené vlasy stažené do drdolu. Paní měla velmi pěkný mladý obličej. Ano byla to Lisa. Laura radostí málem vykřikla radostí. Takhle to Titanic vyřešil! Přišel za Lisou!
"Můžete mi laskavě vysvětlit, co se to tady děje?" Řekla naštvaným hlasem a vykročila k nim.
Pan Braun si srovnal papíry a pak se na Lisu podíval. "A vy mi vysvětlete, proč se do téhle dražby pletete, kdo jste?" Lisa se narovnala a zadívala se na pana Brauna chladným pohledem.
"Jsem Lisa Handecková a Jessie je moje klisna." Řekla pevným tónem. "Můžete to nějak dokázat?"
"Vy chcete důkaz? No máte ho mít! Jessie!" Zavolala na klisnu a ta ten hlas poznala. Její stará majitelka! Pomalu slezla z vyvýšeného místa šla jí přivítat něžným zaržáním. Pan Braun udiveně kulil očima. "Takže..."
"Ano, takže já jsem její pravá majitelka a jsem opravdu hodně naštvaná, že tu zakládáte dražbu s mým koněm! Laura-moje nejlepší mladá kamarádka si mého koně zamilovala hned na první pohled. Začala se o ní starat a když jsme viděla jak moc jí má ráda a Jessie taky, a protože jí dobře znám, rozhodla jsem se, že jí Jessií zamluvím. Může si jí vzít domů, ale nebude úplně její, dokud mi nezaplatí přesně pět miliónů sto tisích korun, aby si jí mohla koupit." Odmlčela se. "Laura je jediný člověk, kterému věří a kdyby Jessie o Lauru přišla, zasáhlo by to obě. Protože se mají rádi. Tenkrát jsem pochopila, že Lauře ten kůň bude zatím patřit dokud si nevydělá, protože si na sebe hrozně zvykli a já rozhodně nesouhlasím s tím, že se tu má zakládat dražba. Víte kolik bolestí by jste ublížily nejen Jessií ale i Lauře? Ani si to nedovedete představit kolik. Takže..."
Pan Braun neměl slov. Takže se zmýlil. Otočil se a prohlásil. "Je to jasné, jsem blbec, že jsem předtím Lauře nevěřil. Myslel jsem, že si vymýšlí, ale teď už vím, že...že žádná dražba nebude, přesněji dražba se RUŠÍ!"
Laura tomu nemohla uvěřit! Byla celá šťastná a vděčně se podívala na Lisu, že se jí zastala. Kdežto ostatní nešťastně zamručeli a odešli. Laura se vítězoslavně podívala na Noáše a ten tak zle zamručel, že prohrál.
"Ještě jednou se vám moc omlouvám za nedorozumění." řekl a pak se otočil a utíkal k řediteli dražbu úplně zrušit.
Laura se rozběhla k Lise aby jí objala. Zachránila jí! Byla jí vděčná, že o ní řekla, že je nejlepší kamarádka a, že se dokáže o Jessií postarat. to jí potěšilo. "Děkuju moc, Liso! Jsi úžasná, vážně nevím co bych si bez tebe počala!"
"Mně neděkuj, to všechno je díky Titanicovy, znáš ho?"
Takže on jí nezklamal, naopak moc jí pomohl! Myslela si, že na poslední chvíli už to nestihl, ale ona pochopila, že je to rozumný a věrný kouzelný kůň. "Ano znám,"přikývla. "Taky mi moc pomohl. Ale kde vůbec je?" Laura se rozhlédla kolem a v tom ho uviděla, jak se zase zjevuje. "Děkuju ti za všechno!" Přiběhla k němu a objala ho kolem krku. Nemáš zač. Ale Lauro, tady už jsem úkol splnil, budu muset jít. Promluvil hlas duše. "Počkat, ty chceš odejít? Ale to nejde, nechceš zůstat?" Laura byla celá zmatená. Nemohu, pomáhám i ostatním lidem a koním, zrovna mně v mysli volá jiná dívka. Musím jít, ale počkej, něco ti dám!
Titanic si utrhl tři prameny hřívy a Laura se polekala co to dělá. Pak je hodil na zem a položil na ně kopyto, když kopyto zvedl, objevil se tam překrásný černý náhrdelník.
Dej si ho na krk, když mně budeš potřebovat, stačí náhrdelník stisknout a v mysli zavolat mé jméno. Budu se snažit přijít co nejdřív, teď už musím, ahoj...
Ozvala se poslední věta v mysli koně a potom kůň odcválal a zmizel v mlze.
Laura se za ním podívala. Budeš mi chybět...

O Měsíc později...

Laura vyletěla ze dveří a celá šťastná běžela na kolo a jela k Lise na farmu. Potom otevřela vrata a zamávala na ní papírovými penězy v ruce měla tam celkem jeden milión pět set dvacet tři korun.
"Lisooo...mám ty peníze. Kámoška mi dala přesný zbytek, protože jsem se pečlivě postarala o koně." Laura dala peníze Lise. "Výborně.." Usmála se. "Takže jdeme na to!" Vytáhla papíry a řekla. "Tady se podepiš, že ses stala majitelkou klisny Jessie."
"Ano, vydechla Laura a podepsala se. Pak vyplnila dotazník a nakonec přišel veterinář, zkontroloval Jessiin stav, pak si vše zapsal a Lisa vítězloslvně poblahopřála Lauře. "Gratuluji, Jessie je ode dneška jenom tvoje. Můžeš si s ní dělat co chceš a teď už ti jí nikdo nevezme!" Potřásla si s ní rukou. "Dě-děkuju. Moc děkuju Liso, jsem tak šťastná, nevím co mám říct." Potom se na ní vrhla a objala jí. Jessie poté přišla k Lise. "Budeš mi chybět.." řekla Lisa klisně a pohladila jí, ale stejně byla ráda, že našla toho pravého majitele pro Jessií. U Laury bude v dobrých rukou!
Potom se Laura rozloučila, naskočila na Jessiin neosedlaný hřbet a vyrazila cvalem domů. Teď už to věděla jistě. Jessie je jenom její! Její sen mít vlastního koně se splnil. Život už nemůže být lepší. Doma to mamce vše vysvětlí. Ale nic, nikdo, jí právě v tuto dobu nedokáže pokazit náladu! Je to ta nejšťastnější dívka, co může na světě být. Tohle byl její nejlepší den. Ne, úžasný den. Nejúžasnější den v životě.



KONEC


Tak doufám, že se vám celý příběh líbil!:) Anketu, o všem co se vám na to líbílo a co naopak ne dám zítra. Bude to speciální bleskowka pro tento příběh.

1.0 Arab-les a tráva

10. září 2009 v 18:19 | Nikíínka:) |  Photoshooty koní





zdroj-→

Nádherné Kresby koní 3

10. září 2009 v 18:19 | Nikíínka:) |  Kresby koní
Tak jsem našla další překrásné kresby koní! Je to až neuvěřitelné co malíři dokážou. Strašně se mi to líbí. Takhle ani já neumím kreslit!:)

Počet: 10



Jak to bylo doopravdy

10. září 2009 v 18:18 | Nikíínka:) |  Ptákoviny
Tak tohle je taky hustý!xD


bez komentáře...

5. září 2009 v 19:27 | Nikíínka:)
Moc se omlouvám, že jsem po celou tu dobu, co jsem přidala tu bleskowku nic nepsala, ale za prvé, čekala jsem na doplněné otázky a taky nebyl čas moc na blog. Dostala jsem StarStable 4(konečně!) z ponyclubu. Tak to častěji hraji! Je to dobrá hra, ale ten barellový zábod je fakt těžký no. A pak mi taťka koupil SimCity 4 Deluxe Edition, sice v angličtině, ale úžasná hra, perkeftní zpracování, super grafika, a nikdy se u toho nenudím. Tam se vlastně staví vlastní City(město) a je úžasné i z pohledu úplně z dálky, nebo úplně zblízka. Vidím tam auta jak jedou a simíci co dělají. Můžu si vybrat nějakého simíka, dát mu auto a já jako on(ten simík) jedu autem, takže řídím a projíždím se svým městem a takový další zajímavost.
A včera jsem byla pryč a dneska taky. Takže zítra budou články.:)

Nikíínka:)